Někdy mám pocit, že tu jsem naprosto zbytečná... Za posledních pár měsíců se mi stalo dosti šílených věcí a ještě do konce roku mám dost starostí a upřímně?? Netuším jestli to zvládnu.
Nejdříve jsem měla za své spolubydlící v novém bytě své nejlepší přátelé a pak zjistím, že ze mě dělají špínu a pomlouvají na každém rohu. Tvrdí věci co nejsou pravda natož že jsem udělala všechno co jsem mohla. Pravý přátelé s přáteli nemanipulují. A jak jsem se poučila?? Spálila jsem se natolik, že jsem s nimi skončila jakékoliv kontakty a uvědomila si, že nemohu ve finále věřit nikomu jinému na 100% než jen sama sobě. Proč jen jsou lidi tak zlý .... I když mi dluží peníze doufám, že už je nikdy neuvidím...
V novém bytě straší nebo já už fakt nevím nejdříve se rozbije jedna věc a pak druhá, ale zrovna ty nejvíce potřebné věci ke každodennímu fungování v domácnosti... Nejsou peníze na opravy nebo nové pořízení. Chodí mi v patách samá smůla...
V práci nám scházejí lidi a ať sháníme sebevíc, tak lidé si každou práci představují až moc růžově na můj vkus. Pořád se ozývají lidé, kteří by chtěli odvést málo práce za velký peníze. Takže ve finále, žádné lidi do konce roku asi neseženeme. Snad se to po novém roce obrátí v něco lepšího ...
Mám několik let přítele, který mě požádal o ruku a já řekla samozřejmě ano. Je to aspoň něco pozitivního za poslední dobu, ale pořád si říkám... Udělala jsem správně??? Co se toho týče stále mám strach... Bojím se, že nejsem pro něj dost dobrá... Bojím se, že mě opustí a já už nebudu jako dřív...
Je to těžký rodina na hov**, přátelé nemám teda aspoň ne ty opravdový, o práci ani nemluvě a mám přítele tedy už snoubence, kterého neskutečně moc miluju a nejsem si jistá zda to je jen sen...
Žádné komentáře:
Okomentovat